Dala jim domov a naději. Teď jim hrozí smrt kvůli rozhodnutí radnice
Každá z nich měla svůj příběh. Byly to opuštěné, nemocné a vyhozené kočky, které by na ulici nepřežily. Petra Vozábalová se jich ujala, zachránila je před smrtí, nechala je vykastrovat, zajistila veterinární péči a dala jim nový domov. Ve své pronajaté garáži vytvořila bezpečné útočiště, kde měly dostatek prostoru, čistotu i klid. Kočky, které by jinak nikdo nechtěl, tu našly lásku a druhou šanci na život.
Teď je všechno jinak. Kvůli rozhodnutí města musí pryč – a to tak rychle, že jim to může být osudné.
Ombudsmanka bije na poplach: Přemístění může kočky zabít
Městské úřady rozhodly, že garáž musí být vyklizena do pěti dnů, jinak přistoupí k razantním krokům. Pro kočky to ale neznamená nový domov, ale možné utrpení a smrt. Podle veterináře je totiž náhlé přemístění extrémně nebezpečné – stres a změna prostředí mohou spustit infekce, které mohou být pro oslabená zvířata fatální.
Znojemská ombudsmanka proto veřejně vystoupila proti rozhodnutí radnice a ostře kritizuje jeho bezcitnost. Podle ní se město snaží kauzu co nejrychleji zamést pod koberec, aniž by vzalo v úvahu osud těchto bezbranných zvířat. Společně s Ligou na ochranu zvířat varuje, že město má jiné možnosti, jak situaci řešit, ale namísto toho volí nejtvrdší a nejbezohlednější cestu.
Některé nepovolené stavby úředníci ignorují. Tady jednali bez slitování
Co je ale nejhorší? V jiných městských domech si nájemníci běžně provádějí stavební úpravy bez povolení, přistavují konstrukce, mění dispozice. Úředníci nad tím často přivírají oči. Ale tady, kde jde o záchranu živých tvorů, úřady postupovaly nekompromisně a brutálně.
Navíc se ukazuje, že celá kauza vznikla kvůli stížnostem jedné z nájemnic, která si na garáž dělala zálusk pro sebe. Místo toho, aby radnice situaci vyřešila smírem, rozhodla se tvrdě zasáhnout – a kočky jsou teď jen oběťmi mocenského rozhodnutí.
Hrozí tragédie. Kdo ponese odpovědnost?
Čas se krátí. Pokud město neustoupí, osud zachráněných koček je zpečetěn. Liga na ochranu zvířat vyzývá k dialogu, ombudsmanka se snaží na poslední chvíli zabránit katastrofě. Ale město zatím mlčí a chová se, jako by šlo jen o kusy nábytku, které je třeba vystěhovat, ne o živé bytosti, které cítí strach a bolest.
Kdo ponese odpovědnost, pokud se naplní černý scénář a kočky skutečně zahynou? A proč se úřady v jiných případech chovají benevolentně, zatímco tady jednají s nepochopitelnou tvrdostí?
Odpovědi zatím nepřicházejí. Ale jedno je jisté – pokud se město nevzdá svého postoje, tyto kočky zaplatí cenu nejvyšší.